Nejjednodušší je vybrat preset podle označení z balení (M100, M120, SP110…)
v poli Spring → preset. Presety jsou nakalibrované na
nominální energii: M100 ≈ 1.00 J, M120 ≈ 1.44 J, SP110 ≈ 1.51 J a tak dál.
Simulátor podporuje lineární i progresivní pružiny. Lineární (označení M) mají všechny
závity stejně rozteklé, kdežto u progresivních (označení SP) jsou rozteklé nerovnoměrně.
Pokud máš jistotu, že tvoje pružina nesedí na presety (spíš je pravděpodobné, že
replika, ve které jsi ji měřil, není optimálně sladěná) – můžeš upravit parametr tuhost,
dokud na výstupu simulace nedostaneš požadovanou energii.
Měření tloušťky ložiska vodítka
Tloušťku kuličkového ložiska (nebo kovové / plastové vložky) na vodítku pružiny
změříš šuplérou, v milimetrech, měřeno od roviny v mechaboxu, od které se
měří i jeho délka (k přední hraně válce). Tuhle tloušťku zadáš do
Spring → spring guide bearing.
U vodítek bez ložiska zpravidla zadáváš 0 – ale dej pozor, jak vodítko dosedá:
některá i bez ložiska dosednou kousek před tu rovinu, takže ten posun musíš do
hodnoty započítat.
Pro ty, co počítají závity na pružině
Nahoře lineární, dole progresivní pružina. Obě 1.8 J.
Co znamenají označení pružin: označení M je pro lineární
pružiny. U nich je na stlačení pružiny o dva centimetry potřeba dvakrát
větší síla než na stlačení o pouhý jeden centimetr. Síla roste lineárně se
stlačením – odtud ten název.
Označení SP označuje progresivní pružiny. U nich síla neroste
lineárně se stlačením, ale zvyšuje se progresivně. To usnadní motoru rozjezd
a dlouhodobě snižuje opotřebení mechanismu. Hlavní výhoda progresivních
pružin nad lineárními je, že díky nerovnoměrným závitům rychleji utlumí
vibrace při výstřelu a proto míň zvoní.
Číslo u pružin M říká, jakou rychlost (v m/s) by ve správně
nadimenzované replice měla kulička 0.20 g: M120 znamená 120 m/s. Nelineární
pružiny SP vážou totéž číslo ke kuličce 0.25 g – což automaticky
znamená i o 25 % víc energie než pružina M se stejným číslem.
Mimochodem, o 25 % víc energie znamená jen o 11.8 % víc rychlosti, protože
energie roste s druhou mocninou rychlosti a lineárně úměrně hmotnosti.
Číslu slepě nevěř
Síly pružin jednoho výrobce se dokážou dost lišit od pružin se stejným
označením od jiného výrobce. Problém je, že metoda měření není přesně
definovaná. Ano, měří se energie kuličky na ústí – ale neexistuje konvence,
na jak sladěné replice a s jakou hmotností kuličky.
Presety v Labu trefí nominál na ideálně sladěné replice, takže jestli ti chrono
ukazuje něco jiného než simulace – dřív než začneš pochybovat o modelu, zapochybuj
o deklaraci pružiny nebo o přesnosti dat, která jsi simulátoru zadal. Lacinější
chrona taky umí ukazovat kdejaké zázraky.
Všiml jsem si, že zhruba od roku 2023 kontrola kvality u řady, i značkových
výrobců, polevila – síla dvou “stejných” pružin se dokáže pořádně rozejít.
Proto je nejlepší mít vlastní referenční repliku, ve které si chronem změříš
skutečnou sílu.
Pokročilé: vlastní pružina
Pro nestandardní pružiny se dá preset obejít a zadat všechno ručně:
tuhost k (N/mm) – kolik newtonů je potřeba na
stlačení pružiny o 1 mm. Dá se změřit závažím o známé hmotnosti: polož závaží
na pružinu a koukni, o kolik se stlačila – ale rozhodně začni z úplně
uvolněné polohy. Např. závaží 1 kg (≈ 9.8 N), které pružinu stlačí o
10 mm, znamená k ≈ 0.98 N/mm.
volná délka – metrem, nezatížená pružina
hmotnost pružiny – váha na 0.1 g stačí
Modelování nelineární pružiny
U nelineárních pružin musíš kromě tuhosti, volné délky a hmotnosti zadat i
tloušťku drátu Wire ⌀. Skupiny závitů přidáváš
klikáním na tlačítko Add group a pak zadáš počet závitů (nemusí být celé číslo) a rozteč závitů (pitch) ve skupině. Obvykle bývají
dvě střídající se skupiny hustot. Terminátor, čili stlačený a částečně
zbroušený závit na začátku a konci pružiny, nepočítáš.
Pro příklad se podívej, jak jsou pružiny SP namodelované v presetech.
Ložiska
Na vodítku pružiny a/nebo v pístu obvykle bývají ložiska – nejčastěji axiální
s věncem kuliček, nebo kovové/nylonové vložky.
Pokud je pružina moc silná, můžeš jí sílu ubrat vyndáním některého z těch
ložisek – nebo jen jeho části, např. věnce s kuličkami – čímž se tloušťka
zmenší. Ale pozor: pokud vyndáváš ložisko z pístu, kompletní píst s hlavou
musíš znovu zvážit a novou hmotnost zadat do
piston + head mass.
Tloušťky se zadávají do spring guide bearing (u
pružiny) a piston head bearing (sedí v bloku
nastavení pístu).
Zkracování pružiny
Druhý způsob, jak snížit energii: uříznout závit nebo dva, čímž se sníží její
předpětí. Háček je v tom, že zkrácená pružina se stává tužší na milimetr
(míň aktivních závitů dělá stejnou práci), ale pokles předpětí převáží.
Ten proces je pořádně kontraintuitivní, takže jestli ji zkrátíš “od oka”, je
hodně pravděpodobné, že to zvoráš. Proto se pružina obvykle krátí po troškách,
s kontrolou na chronu.
Simulátor ti tu robotu může pořádně usnadnit, protože pod Advanced je nastavení
spring cutoff; zadáš, kolik milimetrů bys uřízl,
a on sám přepočítá, jaká bude výstupní síla.
Rada: silnější pružina není zisk zadarmo. Ze simulací vychází, že
účinnost klesá se silou – slabší pružina promění v energii kuličky přes 60 %
své práce, kdežto ty nejsilnější spadnou pod 50 %. Brutálnější komprese
znamená víc tepla a víc ztrát. Proto: nejslabší pružina, která dosáhne
cílové energie, je zároveň ta nejúčinnější – ne “over-spring a nějak to
vykompenzujeme”.
Používáme Google Analytics, abychom rozuměli návštěvnosti webu. Analytické cookies nastavujeme jen s tvým souhlasem. Zásady ochrany osobních údajů