Válec určuje, kolik vzduchu má píst k dispozici, aby vystřelil kuličku. Typy se liší pozicí portu – okénka v plášti válce: komprese se rozběhne teprve ve chvíli, kdy těsnění pístu mine port, takže port blíž k hlavě znamená menší pracovní objem.
Základní údaj
Typ válce – v Labu si vybereš preset: plný (TypeA), portovaný TypeB nebo TypeC, bore-up, plus samostatné varianty pro mechaboxy V7 a SR-25. Větší objem jde ruku v ruce s delšími hlavněmi, menší s kratšími. Presety TypeB a TypeC se týkají válců SHS a Point – u ostatních výrobců se pozice portu dost liší, takže u nich musíš přesně změřit vzdálenost portu od předního okraje a zadat ji ručně.
Kde se to zadává
V simulátoru: Cylinder → preset.
Jaký typ mám?
Nejjednodušší cesta: podívej se, kde sedí port. Plný válec port nemá (nebo sedí úplně vzadu), TypeB ho má zhruba uprostřed, TypeC blíž k přednímu konci. Výrobci často na válec taky gravírují rozsah délek hlavní, pro které je určený (např. 300–400 mm).
Ale pozor: presety TypeB a TypeC platí pro válce SHS a Point. U jiných výrobců může mít “stejný typ” port na výrazně jiném místě – u nich změř vzdálenost portu a zadej ji ručně.
Válce bore-up mají větší vnitřní průměr (24.7 místo standardních 23.8 mm) a mají svůj vlastní preset.
Vnitřní průměr: standardních 23.80 mm.
Pokročilé: vlastní port
Pokud tvůj válec nesedí na žádný preset, pozici portu můžeš zadat ručně: změř vzdálenost portu od předního okraje válce – svinovací metr nebo posuvka, přesnost na milimetr úplně stačí.
Vzdálenost portu od předního okraje: 45 mm – TypeC.
Je tu i port correction – posun portu dopředu při re-portování. Ten zpravidla ručně neřešíš: navrhne ho Auto-tuning, když počítá ideální válec pro tvoji kombinaci.
Port margin je rezerva, kterou auto-tuner nechá navíc, aby se port nezkrátil moc. U sub-volume tuningu je hranice ostrá jako břitva a stačí ubrat o chlup víc – a máš opačný efekt, než jsi chtěl. Výsledek navíc silně závisí na délce mrtvého průchodu, kterou je relativně těžké přesně změřit, a pro sub-volume tuning je kritická. 99 % uživatelů stejně doporučuju “normální”, stabilní tuning.
Auto-tuning: dva body tuningu
Nemusíš hádat, který válec je pro tvůj setup “ten pravý” – Auto-tuning to spočítá za tebe. A nabízí dva body, protože na grafu energie kuličky vůči objemu válce jsou dvě zóny:
Zóna Regular je klasické optimum: křivka výkonu je tam dost plochá, takže drobné výkyvy mezi ranami (o-kroužek, mazivo, sorbo) energii na výstupu zásadně neovlivní – zato náraz pístu je jasně slyšet.
Zóna Sub-Volume končí strmým srázem a přesně na jeho vrcholu píst měkce dosedne na hlavu válce a energii, která by šla do nárazu – předá kuličce. Výsledek: super-tichá replika, která k tomu dává i víc výkonu! Háček: v reálu je ten bod těžké trefit. Závisí na parametrech, které jde těžko přesně změřit (objem uvnitř hlavy válce a trysky, tvrdost sorba, ba i okamžik, kdy o-kroužek pístu “chytne”), a křivka kolem optima je hodně strmá – takže replika je tišší, ale energie míň konzistentní než u klasického tuningu.
Víc v článku o zóně Sub-Volume.